Skromnost je výsadou králů…

… a anžto nejsme v drtivé většině modré krve, nebuďme (zbytečně) skromní!

Dneska dopo krásný domací koncentrovaný ostravsko-brněnský rochnění. Vzbudil jsem se časně, již v deset, a pln elánu a doznívajícího kucílku jsem se dal do domácích prací. Narval jsem pračku tmavým prádlem, zdrbal Manžela, že (opět) jaksi zapomněl v kapse papírovej kapesníček (ano, to je pak půl hoďky neředěnýho pekla při obírání kalhot a svetrů) a začal jsem vyřizovat hovory a smsky a emaily a tak. Krom úúúžasné nabídky na práci v Dublinu, která tedy přišla z neověřenýho zdroje (prostě spam), jsem se dostal i ke zprávě od Martičky. Hned jsem jí volal zpátky a zdrbli jsme to, co jsme nestihli osobně minulej týden, jak jsem byl ve škole v Brně. Naše dívčí konverzace pojala všechno, od divadla, na který v březnu s Manželem jdeme, přes audit, kterej teď Martička musí přetrpět, až po její zdvořilé „snad jsem Tě včera tou zprávou večer nerušila“.

A to jsme u jádra pudla. Nevím, snad jsem na svý blízký jak pes a mají tak přede mnou zesílený vrozený vychování, nebo jsou jen skromní a tak se raději ujistí, že neruší (dělám to teda taky…). Martičku jsem nezačal chlácholit, že neee, že samozřejmě nepřeťala svými 160 znaky žádnou bohulibou činnost. Naopak. Přešel jsem do protitahu.

Martička: Jsem Ti včera psala zprávu pozdě večer, tak jsem nechtěla vás rušit.
BvO: Ale prosímvás Martičko.
Martička: No ne, tak Tys byl po ranní a doma jste pak se viděli po víkendu s Mužem.
BvO: Martičko, tak tohle se mi stává nějak často. Že lidi se starají o to, abych nebyl rušen. A to se zas nemusí nikdo bát, že bych si nechal překazit vysávání nebo mytí oken. To já zas si ukočíruju.
Martička: (smála se)
BvO: A když už jsme u toho, tak se nebojte. Když nemůžu, tak telefony nezvedám a na textovky neodepisuju.
Martička: No já vím, no. To já jen tak, aby mě nebylo někde moc.
BvO: Nebylo a není!

Náš hovor jsem přerušil, že mám myšlenku na novej blog, kterej teď píšu.

Postrádám sice patent na rozum, ale jsem si skoro jistej, že zmeškaný volání a nepřečtená zpráva ve valné většině případů znamená jen, že dotyčnej dělal něco jinýho. Třeba měl ruce ve dřezu, nebo jen chtěl ležet a odpočívat. Jistojistě se vám volaný účastník ozve zpátky. Navíc, mě osobně těší, že mi někdo zavolá nebo napíše, aniž by zrovna něco potřeboval, a pídí se po tom, jak se mám(e). A že se spojení nepovede vždycky na první pokus? Nevadí! Ono to špinavý nádobí se jednou domyje a ležení na posteli s knihou v ruce přeruší. Tak hupky šupky k aparátům a příště namísto „neruším?“ na úvod, zkuste říct „moc rád(a) tě slyším“. Ono i to nádobí, ležení v posteli a další královský povinnosti můžou počkat.

P.S. Motto dne: Malé cíle tvoří malé výsledky!

royal-logo-rgb-square
Zdroj: https://www.royalcoffee.com/pa_warehouse/oakland/

Reklamy

One comment

  1. „pojmový“ střet :) Skromnost nemám spojenu se slovem „neruším“. Ptám se tak nikoli ze skromnosti, natož zvyku, ale protože jeden nikdy neví, zda dotyčný třeba sám nemá „špatnou“ chvilku (ale přemohl se), zda mu nezvoní sousedi u dveří …

    To se mi líbí

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s