Jaká je Ostrava díl 7. – schovančina skrýška

Brzy to bude rok, co bydlím v Ostravě. Některý důvody přesunu jsem už zmínil, jiný zatím ne. Proroctví o brzkým návratu s prosíkem se ukázala jako lichá, vzdálenosti mezi mým novým domovem a původními strukturami leckde a lecčemu pomohly, drastická redukce známých a vůbec lidí kolem mě mi dala osobního prostoru a svobody. Je tu taky ještě jedna věc, která mě spolupřiměla rozhodnout se pro změnu. O ní jen krátce na konci.

Ostrava pro mě před rokem představovala cosi dost neuchopitelnýho. Často, když jsem v cizím městě, si představuju, jak bydlím v tom hezkým domku nebo v onomhle prima bytě s velkou terasou. V Ostravě jsem si ale nic takovýho nikdy představit nedokázal. Bylo to rodiště mýho exmanžela, kam jsme jezdili za jeho rodiči a babi s dědou. Tečka. Nic osobního. Prostě dvě a půl hodiny dobytčákem v pátek tam a tytéž dvěapůl hodiny zpátky. Mezi tím večeře, výlet nebo párty, oběd u společnýho stolu.

Ostravu beru jako svůj přístav. Ačkoli v Brně mívám sklon tesknit po poetickým geniu loci míst, do nichž jsem jako student chodíval denně, rád se vracím mezi zdejší komíny. Je mi to tu blízký. Směsice strachu z odmítnutí mýho jemnějšího já místníma drsňákama s očekáváním uznání mýho drsnějšího manažera mě žene stále dál a dál. Od Brna, od touhy vrátit se. Nemám se kam vrátit. Můj dětskej pokojíček dávno není můj, dokonce už ani  byt, ve kterým byl, není rodičů. Tam není doma. U Martičky, kde skládám hlavu, doma taky nejsem, třebaže jsem tam rád. Pár kamarádů mám, u nichž můžu přespat nebo pobejt na víkend. Ani tam ale nejsem doma. Naši bydlí v malým dvakáká a v kuchyni na sofa bych byl ráno buzen tátovou kávičkou a kucílkem u ciga na balkoně. A to taky není doma, bo doma já tuze rád spím, třeba do desíti!

Měl jsem hodně strach z Ostravy. Hodně! Věděl jsem, že hraju o dost. Úspor bylo málo, nákladů na přesun pětkrát víc, za sebou jsem nechal všechno. Schválně. Poslední roky v Brně jsem se cítil hrozně. Jak miloučká konvička na vodu, která je ale otřískaná ze všech stran z toho, jak se s ní prudce práskalo o stůl a o hranu dřezu. Vodu udrží, parádu ale nedělá. Byl jsem jak rozoraný strniště. Hezký na panoramatickou fotku, nic moc na profilovku. Nabalil jsem na sebe tolik příběhů a lidí, tolik předchozích rozchodů a křivd, že jsem sem tam nevěděl, jestli se mi to nezdá. Do toho práce, která jakkoli byla fajn, mi nedokázala zajistit život, jakej jsem chtěl. Šlo to od ničeho k ničemu.

Ostrava přišla vhod. Zneužití situace, i tak bych to uměl klasifikovat. Chycení příležitosti za pačesy, jinej výklad. Bylo mi jedno, jak to kdo vykládá a jedno je mi to i teď. Představa změny, oproštění se od nevalných vztahů a lidí, možnost vzít si s sebou to, co sám chci a ostatní nechat v šopě,… Ostrava přišla jako živá voda. Věděl jsem, že uspěju, i když jsem se racionálně bál zárověň. Věděl jsem, že musím udělat v prvé řadě něco sám se sebou, začít u sebe.

Nepříliš sexy město v nepříliš vábným kraji s lidma nepříliš valné pověsti, to bylo něco pro mě! Tady se nikdo nebude starat o to, o co nemá. Tady budu moct jak bájnej Fénix setřást letitej balast a další domácí vývoj sledovat z bezpečné zóny zpoza Beskyd, tady si budu smět dovolit nebýt nápomocnej kretén a kdykoli k dispozici vrba. Jako když se večer unavená šelma po celodenním shonu uloží do své nory, kde nemusí předstírat akci pro kamery National Geographic.

Ostrava, kterou jsem znal jen prizmatem svojí ex rodiny, mi učarovala. Plynojem nedaleko našeho domu jsme s Drahým vzali jako symbol našeho území. V Brně jsme měli Hády (kopec s vysílačem na východě města), tady máme plynojem ve Vítkovicích. Město mě nadchlo vším, co skýtá. O tom jsem psal v předchozích dílech Jaká je Ostrava.

Do Ostravy jsem možná utekl, možná odešel chytnout ty pačesy, možná se zahojit a taky možná vyřešit v sobě loňskou roztržku se sestrou, se kterou víc než rok nejsem v žádným kontaktu. Příčin a důvodů bylo jistě halda. Všechny mě ale posunuly sem. Do nepříliš aktraktivní skrýšky, kterou lidi houfně opouštějí, kterou lidi milují nebo nemají rádi. Jsem totiž brněnská schovanka v Ostravě, která i po všech karambolech a všech zimních smrdutých inverzích večer tuze ráda uléhá do své nory.

Ostrava-celek-web
Zdroj: https://www.ostrava.cz/en/o-meste/ostrava-2013-getting-smarter-and-greener

 

Reklamy

2 comments

  1. Moc hezky napsaný článek. Fakt. Já tady vyrostla a proto to tu zbožňuju, a zároveň naprosto nesnáším… Ostrava je díra a skvělý místo zároveň. Ale tak dobře jako ty to nepopíšu :)

    Liked by 1 osoba

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s